Po roce vánoce, vánoce přicházejí, ...

AlexPo velmi náročném listopadu se snažím dohánět všechny resty v práci. Alex stále mluví o sněhu a Ježíškovi. O tom první si může nechat jen zdát. Teploty sice jsou rekordní ale na tom špatném konci, velmi teplé a tak v širokém a dalekém okolí není ani sněhová vločka. Od toho druhého očekává nějak moc. Snažím se vysvětlovat, že Ježíšek rozdává dárky pro všechny a že by to ho tolik nepobral, ale to jí v jejích představách neomezuje. Tak snad nebude z obojího zklamaná.

Honza odjel na konferenci AGU do San Franciska, jako ostatně každý rok. Teď je to ale poprvé, co nenapadl sníh, jakmile Honza zvednul krovky, takže ztroskotala moje teorie o lokálnim fenoménu. A to jsem si to letos tak přála, už jenom kvůli malé Alex. Zatím to ale vypadá, že místo bruslení na lyžích budeme jezdit leda tak na kolečlových bruslích.

I přes ten spěch jsme upekli nějaké to vánoční cukroví. Honzova mamka nám napsala recepty a tak jsme s Alex udělali výborné vanilkové rohlíčky a linecká kolečka. Prý byli skoro jak od maminky, prohlásil Honza. Tomu říkám úspěch na první pokus. Vánoční stomek mi pomohla zdobit také Alex, stává se z ní veliká pomocnice, když chce. Škoda, že se jí nechce častěji.

Žádnému kaprovi se nepodařilo přeplavat Atlantik a tak jsme měli na Štědrý večer k bramborovému salátu lososa. Ježíšek to naštěstí zvládl a tak Alex vypadala po rozbalení dárků velmi šťastně a velkoryse konstatovala, že co jí Ježíšek nepřinesl ten večer, tak to může donést až na druhý den. Tomu říkám optimismus!

  Listopad

AlexKonečně jsem nasbírala síly a pokusím se dát dohromady listopadové události. Největší podzimní nadílka byla babička. Moje mamka nás přijela navštívit, potěšit se s Alex a naučit ji trochu česky. Přitom za mě dodělávala různé rozdělané nebo plánované projekty, uvařila spoustu dobrot, doháněla hlídání vnučky a snad měla i trochu legrace a pohody.

Alex byla celá nadšená z Halloweenu. Rozmluvila jsem ji masku princezny (vloni snad každá druhá holčička byla princezna) a tím jsem si na sebe ušila boudu. A tak jsem šila, ne boudu pro mě, ale kostým mladěte jaguára. Dopadlo to výborně, Alex byla kouzelná a tak jsem se mohla dmout mateřskou pýchou. Jojo, co jsou rodiče schopní udělat pro své potomky! I na ty ruční práce si najdou chvilku.

AlexSamozřejmě jsme si udělali čas na orienťák a vzali jsme babičku na výlet do New Jersey (SV od Marylandu) aby mohla obdivovat lesy nejenom v u nás. Byl moc hezký podzimní víkend, placatý rychlý terén a tak jsme si s Honzou mimojiné vyběhali certifikát "Orienťácký expert".

Víkend nato jsme běhali orienťák na zakladně námořní pěchoty Quantico kousek od nás. A na takové základně určitě nechybí pořádný cvičný prostor. Samý kopec, sem tam v lese rozestavění cviční panáci s terčem, cedule cvičné minové pole, různé překážky, lanové mosty apod, prostě byla by to větší legrace, nebýt už totálně vyřízená jenom z těch kopečků. No aspoň mi nebyla cestou taková zima jako v cíli.

Na konci listopadu jsme měli u nás veselo. Den Díkuvzdání je snad největší svátek pro Američany. Vlastně je to podobné Vánocům, jenom se nedávají dárky. Zdobí se domy, rodiny se sjíždějí, vaří se peče se a samozřejmě se baští. Nás přijela navštívit rodina mé sestřenice (na fotce s mojí mamkou a Alex). Alex Upekli nám pořádného amerického krocana, moje mamka k němu udělala červené zelí a já knedlíky. Mňam, to jsme si pochutnali. Pro děti jsme udělali malý orienťák v našem sousedství, zajeli se podívat do Přírodovědeckého muzea a pěkně si se sestřenkou a mamkou pokecali, až z toho mužské části osazenstva zřejmě brněli uši.

Ale všechno jednou končí a tak po dni Díkuvzdání zbalili všichni kufry a my jsme začali Alex vysvětlovat, že s odjezdem babičky končí období bonbónků, překvapení a neustálé pozornosti. Naštěstí se blíží vánoce a tak Alexiny prosby přesměrováváme na Ježiška.

ps: Fotky v galerii jsou zařazeny pod babím létem.

  31.října

Alex

Kam? No přece "Trick or treat!" Happy Halloween!

  3.října

Babí léto

AlexOrganizování orienťáků nás poslední dobou docela vytížilo a tak jsme využili příležitosti a přihlásili se na orienťácký víkend s ubytováním a plnou penzí, který pořádal sousední orientační klub DVOA v Pensylvanii (sousedící stát na sever od Marylandu). Cena byla víc než příznivá a tak jsme byli zvědavi co nás čeká.

Kdo nezažil, může závidět. Hickory Creek park je obrovský listnatý les se spoustou kamenitých polí ledovcového původu. Ubytování jsme měli v dřevěné chatce s vlastními spacáky a karimatkami. Jídla a nových známostí bylo spousty. V sobotu jsme měli pár orientačních cvičných tras, na kterých jsme se hravě s Honzou prostřídali a večer jsme vyzkoušeli noční orineťák. Vlastně pro Honzu to byla asi hračka po zážitku ve Wyomingu v srpnu, ale pro mě to byla skoro novinka. Moje jediné setkání s nočním orienťákem bylo u Hostivařské přehrady v Praze. S Honzou jsme se zůčastnili coby dvojice. Honza běžel celou dobu přede mnou a stále mě popoháněl, prostě normálka. Já klopýtala za ním a navigovala se spíš podle jeho hlasu, protože jsem v té tmě houby viděla, baterka, nebaterka. A pak na konci asi tak od poslední kontroly ticho. Že bych běžela tak rychle? Narostlo mi sebevědomí. V cíli mi to ale nedalo a když jsem se Honzy zeptala tak si první vyndal z pusy kontaktní čočku a vysvětlil mi, že mu ji u poslední kontroly vyšťouchla nějaká větev z oka a on ji jako zázrakem zachránil, ale nemaje žádné jiné možnosti, musel si ji dát do úst, kde to v daný okamžik měla největší šanci přežít bez úhony. Čočka to přežila, mé sebevědomí splasklo, ale vzpomínka zůstala.

Tak zpět na noční orienťák do Pennsylvanie. S Alex jsme si vybrali nejjednodušší trasu, vybavili se baterkami a vyrazili. Na začátku jsem měla pocit, že snad nenajdeme ani první kontrolu. Tma jako v pytli, Honza v doslechu nebyl, naopak Alex byla až moc blízko (seděla mi za krkem) a vzala mi tu lepší baterku. Pak se to ale zlepšilo. Alex pochodovala sama, naučila se zasvítit do správného směru a tak jsme postupně našly všechny kontroly. V neděli nás čekal ještě jeden závod a pak unavení, ale spokojeni, alou domů.

AlexMinulou neděli jsme vyrazili do zvířecího parku a přilehlého Pumpkineville (~ Dýňovice). Ve zvířecím parku jsme nakrmili lamy, kozy, ovečky a pohladili je. Alex se povozila na obrovské želvě, prohnala kozy ve výběhu, zatahala kozla za fousy , a snažila se vlézt praseti do ohrádky.

Vedle zvířat pak byly různé atrakce jako skákací hrad, dlouhá slámová skluzavka, slámové bludiště, loutkové divadlo, jízda na valníku atd. Alex si to užívala ze všech sil a občas se přidali i rodiče. Na konec každý dostal jednu dýni na ozdobení a cestou domů Alex spala jako dudek.

Tento víkend začal hodně mokře. V neděli nás se ale vyjasnilo a sluníčko nás vytáhlo zase na orienťák. I tentokrát jsme připravili dětskou trasu a tak Alex sbírala samolepky na své ofáborkované trase. Honza vyhrál krátký sprint a na dlouhé trase jsme se já a Honza vyhýbali pavučinám a bažinám jak se jen dalo. Někdo úspěšně (Honza) a někdo méně úspěšně (já). Zase jeden nádherný podzimní den je za námi.

ps:Jestli máte ještě čas a chuť můžete se mrknout do galerie na nové fotky.

  11.září

Pohoda

Naše báječná dovolená je dávno pryč (viz srpen 2006) a všichni tři už nějaký ten den bojujeme proti různým otravným bacilům. Alex to odstartovala, úspěšně předala štafetu a já jen doufám, že se nerozhodne ještě pro další kolo. To nás ale neodrazuje od jiných činností.

Rozhodli jsme se s Honzou aktivně pomáhat v našem oddíle orientačního běhu a tak jsme obnovili přípravu dětské orienťácké trasy Nejdřív jsme se ptali kdekoho na radu a po dovolené to spustili. Připravili trasu, vyrobili diplomy a udělali spoustu dalších drobných věcí okolo. Výsledek: dva úspěšně zvládnuté dětské kursy už jsou za námi a zájem uspořádat další je velký.

Alex Tuto sobotu se Alex jela podívat s tátou do leteckého muzea a já měla "volno". Nevařila jsem, neprala, neuklízela, prostě jsem lenošila. Dokonce jsem vytáhla i vodovky a trochu malovala. Alex s Honzou se pak navečer potichu připlížili do domu, nasadili papírové čepice a překvapili mě s kytkou a spoustou dárků. Ano, vážení přátelé, je to tak, zase už jsem o rok zralejší (a samozřejmě krásnější :-)).

Neděli jsme strávili v parku, kde se konal orienťák. Honza se nechal ukecat na ředitele závodu a tak musela pomáhat celá rodina. Alex hlavně tím, že prospala 2 nejrušnější hodiny a já tak měla volné ruce a mohla dělat registraci účastníků. Naštěstí jsme spolu s Alex stihli udělat jednu krátkou trasu před oficiálním zahájením a já pak ke konci zaběhla ještě jednu, kratší než obvykle (tato je oficiálně určená pro moji věkovou kategorii). Doběhla jsem jako druhá! Hurááá! Měla jsem z toho obrovskou radost, protože běžně se umísťuji spíše na druhém konci. Jen jsem byla na konci taková nevyužitá, nějak mi to moje obvyklé bloudění chybělo. A tak asi raději zůstanu u delší trasy abych měla před sebou "challenge" (~výzvu) a mohla překročit pár bludných kořenů na mé obvyklé delší trase, přestože nebudu skórovat, jako bych mohla ve své věkové kategorii ;-). Honzovo krátké shrnutí závodu s výsledky si můžete přečíst zde, v angličtině.

Večer jsme si dali narozeninový dort (nejlepší "třešničkou" na něm, nebo spíš v něm, byl babiččin malinový džem, mňam), mlékem si připili na zdraví a zpracovávali hromadu výsledků z dnešních závodů. Prostě pohoda, co víc bych si mohla přát!

WEBovsky pocitadlo