30. srpna

Čas dovolené

banner


Zvláštní konstelace hvězd a byrokraracie změnily letos naše plány a tak místo směrem na východ přes oceán domů, do Čech, jedeme trávit naši dovolenou na západ do oblasti Rocky Mountains. Budeme ji trávit velmi aktivně běháním orientačních závodů, 10 dnů v kuse, The Rocky Mountain 1000-day. Než ale začneme běhat, trošku se ještě podíváme po okolí.

Ráno před odletem balíme ze všech sil. Alex je už celá nedočkavá, odlétáme až večer a tak se ještě schladíme v bazénu. Máme tu teď kolem 40°C a proto se těšíme na trochu chladnější horské teploty. I ta voda v bazénu je už moc teplá.

Z deníku cestovatele:

pozvanka V 6:30 večer sedíme v letadle a Alex nadšeně prožívá s panenkou Dorou start letadla. Ještě před nástupem do letadla ji totiž dokázala vydyndat na tátovi v obchodě na letišti. Musím se přiznat, že když jí chtěla po mně, tak jsem jí zbaběle poslala za tátou a ten těm smutným očím už neodolal.

S jedním přestupem, ospalou Alex a panenkou Dorou v noci v Coloradu Springs ve státě Colorado (poblíž středozápadu USA) vyzvedáváme auto a přesunujeme se do nejbližší postele. Po mastňácké snídani v motelu vyrážíme prozkoumat místní park Garden of Gods (Zahrada Bohů). Krásné pískovcové útvary lákají k lezení, ale nás ještě dnes čeká přejezd do národního parku Grand Sand Dunes (Velké pískové duny) asi tak 300 km daleko. Jak se tak přibližujeme k dnešnímu cíli, mraky houstnou. pozvanka Já měla až do této chvíle spojené písečné duny se sluncem, teplem a suchem, ale tady jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že to nemusí být vždy pravda. A tak vybalujeme teplé bundy, čepice a pláštěnky, a přesvědčujeme sami sebe, že fotky písečných dun za slunečného počasí jsou okoukané, tudíž deštivé počasí nám dává jedinou příležitost udělat unikátní obrázky.

A kde se vlastně berou písečné duny v Coloradu, daleko od pouští a oceánů? Původem písku jsou pohoří San Juan a Sangre de Cristo obklopující tuto oblast. Čas, voda, slunce a vítr zde vytvořili duny. Žije zde několik vzácných pouštních tvorů, malinko vegetace, déšť je tu běžný a v zimě tu i někdy padá sníh.

duna Z výstupu na nejbližší největší dunu se vracíme promočení. Naštěstí vylézá slunko a tak stan balíme už suchý. Zvedáme krovky a pokračujeme v cestě přes Rocky Mountains (Skalisté hory). Tady zastavujeme na krátkou túru kolem horských jezer a naše rodina se rozšiřuje o jednu malou vycpanou medvědici Cindy. Ještě že od zítřka stanujeme v zapadlém kempu bez jakéhokoliv obchůdku. Počasí nám přeje. Alex šlape jak jen to jde, nosičku jsme s sebou nevzali. Ale konec turistiky a hurá na orienťáky, zítra to začíná.

Den 1: Sprint

Přesunujeme se do státu Wyoming (severně od Colorada) k městu Laramie. Nalézáme kemp plný orientačních běžců, ale místečko pro nás tam ještě najdeme. Přestože budeme sdílet prostor s dalšími lidmi s velkým přívěsem, místa je tu dost. Naši sousedi se jmenují Sally a John, mají dva malé pejsky a obrovskou trpělivost s naší zvědavou Alex. Je to takový klasický pár v důchodu. Bydlí v Novém Mexiku a se svým přívěsem křižují Státy za svými vnoučaty. John sem přijel také běhat orienťáky.

Kousek od nás bydlí další důchodci, kteří tu fungují jako takzvaní hostitelé. Také mají velký obytný přívěs, jsou tu celou sezónu a starají se o pořádek v kempu. Mají krmítka pro kolibříky a rádi odpovídají na všechny Alexiny zvědavé otázky.

Dětí je tu poměrně málo, ne každý je ochotný jet s dětmi na delší dobu do kempu, kde je pouze jednoduché sociální zařízení, žádná sprcha a jinak les. Nám se tu ale moc líbí. Místa na běhání pro Alex je tu dost, je tu klid, malý provoz a místo sprchy máme zatím škopek na nádobí.

Odpoledne jedeme na úvodní sprint. Trať je krátká, přesto mi to trhá plíce, vždyť se nacházíme v nadmořské výšce 2500m a víc. To jsem zvědavá, jak rychle si zvyknem. S Honzou se stíháme vystřídat a tak si sdělujeme první zážitky a poznáváme nový terén a spoluběžce. Dokonce si i popovídáme hezky česky s Honzou ze San Diega a jeho dětmi. Alex se s nimi rychle kamarádí i přes značný věkový rozdíl.

Po běhu se jedeme vykoupat do jednoho osamoceného rybníku. Voda je super, dokonalé ticho, nikde nikdo až na nějaké krávy na protějším kopci a tak se čachtáme a osvěžujeme. Má to jen jednu nevýhodu, po vykoupání musíme obrat z nohou malé pijavice.

Den 2: Stampede

O-kontrola Mám rýmu jako trám a hlavu jako špalek. A tak dnešní běh přenechávám Honzovi. Je hromadný start a tudíž jsem vyfasovala Alex a mapu a Honza vybíhá sám. My najdeme s Alex pár prvních kontrol a jdeme do cíle vyhlížet tátu. Dnes poznáváme terén důkladněji. Krásně tu voní šalvěj. Ta se tu vyskytuje poměrně dost, pokrývá velké plochy a musí se přeskakovat nebo kličkovat mezi jejími hustě rostoucími keříky.

Honzovi sundali sádru už před odjezdem, ale stejně si musí dávat pozor na to svoje zápěstí. Snad nikde nezakopne. Alex to zvládá dobře, na televizi či video si ani nevzpomene, jen jí musím přečíst ve stanu pohádku na dobrou noc a zazpívat pár písniček.

Den 3: Chase and Prolog

Na první část závodu se dnes prostřídáme, druhou ráda přenechávám Honzovi, protože se startuje v pořadí v jakém se doběhlo v prvním kole. Nějak mi to nevadí, pořád mám rýmu a hlavu jako před explozí.

Po závodech se jedeme vykoupat do Laramie do bazénu. Brrr, to je ale zima. Nejak jsme v tom našem Marylandu změkli. Po 50 minutách nás vyhánějí z bazénu, kvůli přestávce pro plavčíky. Brrrrrrrr! To je ještě větší zima. A tak se utíkáme obléknout a jedeme do města na večeři. Aspoň mi nehrozí že zase prohraju "kámen, nůžky, papír" a budu muset mít nádobí.

Den 4: Western Championeship I

Dnes běžím poprvé dlouhou trasu, něco přes 8km, nebo o hodně víc pokud budu bloudit. Hrůza a děs. Byla docela zima a na konci naší tratě mě čekal obrovský skalnatý kopec. A všude samá šalvěj! Do cíle se plazím promrzlá. Ačkoliv je krásné žít v souladu s přírodou, jsem teď vděčná Honzovi za to, že mě odváží do blízkého města do Burger King (něco jako Mac Donald). Alex se vyřádí na prolejzačkách a já zabalená do nejteplejší bundy popíjím čaj a koukám z okna, jak se kolem honí mraky s deštěm. Hodinu poté sedím na tom samém místě, piju další čaj, Alex ještě pořád řádí na prolejzkách a já jsem začtená do knížky. Ah, jak je mi dobře.

Večer mi Honza stahuje údaje z GPS a hrozně se směje. Vedle jeho trati vypadá ta moje jako uzlíková zpráva. No aspoň někomu je do smíchu. (Vysvětlivka autora: co uzlík, to bloudění při dohledávání kontroly, normální člověk, jako např. Honza má záznam jako jednoduchou křivku).

Den 5: Western Championeship II

Počasí je už zase pěkné a tak s nadšením čekám až doběhne Honza a vystřídá mě v hlídání Alex. Zase se mi podaří trošku bloudit, všude voní šalvěj, ale pěkné počasí a vyhlídka mariáše mě udržují v náladě. Večer za námi přijede Český Honza č. 2 a tak hrajeme o sto šest. Vlastně ne, hrajeme o halíře (přestože žádné nemáme) a je nám dobře. Alex, zatím trénuje fotbal mezi borovicemi a povídá si se sousedy. Zlaté dítě!

Den 6: US Night Championship

hiking Alex Dnes je relativní klid. Přes den jdeme na túru do přírodní rezervace Vedauwoo, kde obdivujeme skály a lezeme s Alex na kdejaký kámen u cesty. Večer jde Honza na noční orienťák a já jdu už asi po sté číst pohádku o Doře. Naštěstí je to čtení kratší než Honzova víc než 12km dlouhá trať. Přichází do stanu až někdy po půlnoci.

Den 7: Sprint

Ráno by Honza rád vyspával po nočním běhu, ale další závod je tady. Dnes je to jen krátká trasa a tak ani nebloudím a můj čas se od Honzova liší o pouhé 3 minuty. Hurá!

Den 8: Relay

V dnešním programu jsou štafety. Běh je to rychlý, velmi kopcovitý a divácky oblíbený, protože je vidět skoro na celou trať. Začíná rychlým poklesem a končí obrovským stoupáním. A mezi tím jsou kontroly rozmístěné po okolních kopcích a tak se dají jednotlivý běžci pěkně sledovat. Jako běžec takovou potřebu nemáte, protože jste jak na houpačce, dolů, nahoru, dolů, nahoru, ... a všude kolem vás voní šalvěj.

Já běžím první, potom Dave, Kristina a nakonec Honza. S Alex najdeme pár kontrol a ta si pak šťastně hraje v hromadě hlíny a kamínků. Čím to je, že děti vždy nejvíc přitahuje ta největší špína? Vypadá u toho hrozně šťasně a tak ji nechám být a v duchu plánuji mytí. Když ji umyju hned jak se vrátíme, bude brzy zase špinavá a veškerá námaha bude v háji. Nejlepší bude počkat a hned po umytí ji strčit do stanu na spaní. Sice bude chladněji a budu to muset zkrátit (v noci klesá teplota až k 10°C), ale účinek bude dlouhodobější, aspoň jednu noc.

Honza je už tady, máme pomerně slušné umístění a tak jdeme trochu utrácet za orienťácké věci. Nakonec si kupujeme kalhoty české výroby a rychle balíme, protože začíná krupobití. Chudáci ti, co ještě nedoběhli. Nejenom, že je čeká závěrečný kopec, ještě je do toho mlátí kroupy.

Den 9: "A" day

messVystartuju celá natěšená ze včerejšího běhu, ale to mě brzy přechází, když ani po 20 minutách nemůžu najít první kontrolu. Vracím se ke startu a zkouším to znovu. Zatracená šalvěj. Je tu všude. Nízké škrábavé keříky mi pěkně znepříjemňují život a už dávno mi nevoní. Když se z posledních sil plazím k předposlední kontrole, slyším Alex, jak mě povzbuzuje, potichu zanadávám a snažím se trochu vzchopit, abych neztratila soutěživou tvář před manželem a dcerou. Poslední kontrolu už skoro nevnímám a cílem proběhnu se zhroutit do auta. Zítra se přesunujeme a tak mě uklidňuje vidina odpočinku.

Naposled se ještě porozhlédneme po okolí, podíváme se do přírodní rezervace Curt Grovdy a večer se s Honzou krátce pokochám hvězdičkami. Alex toho tiše využívá a maže se ve stanu Niveou. No nazdar a já si říkala, že čeká na tu pohádku velmi trpělivě. Ruce a nohy má celé bílé, konečně ji nikdo neomezoval ve množství. Jako zázrakem "ušetřila" stan i naše spacáky, namazala trochu jen ten svůj. Uf!

Den 10: Trenink, Buena Vista

Myslím, že i Honza oceňuje dnešní odpočinkový den a "užívá" si řízení přes hory a doly. Přesunujeme se asi 200 mil na jih k městečku Buena Vista ve státě Colorádo. Kemp už není tak idylický, ale po 10 dnech v drsnějších podmínkách oceňujeme i my výdobytky civilizace na dosah ruky. Odpoledne si jdeme prohlédnout terén, který je ještě kopcovatější a skalnatější a ve vyšší nadmořské výšce než kolem Laramie a tak se máme zítra opravdu na co těšit. Po společné večeři ještě vyperem, zahrajeme si partičku mariáše a místo obdivování hvězdiček usínáme za bubnování deště.

Den 11: US Championship I

pozvankaDnešní den bych nazvala bloudění. Moje sbírka záznamů z GPS, se kterou běhám, začíná víc připomínat příručku na vázání uzlů. Nevadí, budu to svádět na únavu. Sprcha ze mě smyje nejen prach ale i únavu a tak vyrážíme na návštěvu. Kolem nás se tyčí 4-tisícové hory většinou zahalené do mraků, ale dneska nejde o turistiku, jen o oddílové grilování na úpatí hor.

Den 12: US Championship II

... aneb bloudění II. Ještě, že už dnes balíme. Nebo vlatně škoda. Bylo to bezva a vůbec se mi nechce teď vracet k nějakému programování.

Přesunujeme se zpět do Colorada Spring a balíme. Počet zavazadel se nám zdvojnásobil díky panence Doře, medvědici Cindy, kempové židličce pro Alex, kempové sprše, pár nových knih, prodlužce na počítač a další spoustě nezbytných věcí :-). Naštěstí jsme ještě v limitu. Abychom se nenudili, tak ještě stihnu zabouchnou klíče od zamčeného auta do kufru. Honza si myslí, že něco takového můžu udělat snad jenom já, ale zřejmě jde o častý jev a tak ani ne za hodinu asistenční služba za Honzovy asistence klíče vyloví. Uff, to bylo o fous. Druhý den už nás doma vítá vlhké vedro, velká hromada nevyřízené pošty a nevyhnutelný pracovní kolotoč. A tak se občas kouknu na fotky abych si zavzpomínala na vůni šalvěje ...

PS: Jen tak pro shrnutí, Honza naběhal během dovolené něco málo přes 100 km, já kousek přes padesát a Alex si dovezla tři nové plyšáky a dvě knížky. Docela slušné skore, že? Nakonec jsme ještě trošku zamakali a pokud vás nenudilo povídání o naší dovolené, můžete se konečně (2. září) podívat do naší obrazové přílohy.

WEBovsky pocitadlo