1. srpna

Já sama ...

Je 8:30 ráno, vy už máte být dávno na cestě do školy nebo do práce a dítě ve školce a místo toho sedíte doma na schodišti a pozorujete jak se to vaše prtě snaží zavázat si tkaničku na botě (věc, kterou ještě ani to nejnadanější dítě jeho věku nemůže zvládnout). Klídek, říkáte si, když nechytím cestou žádnou dopravní zácpu, ha ha, tak to stihnu. Přetrpíte i samostatné nastupování do auta a snaha o zapnutí alespoň jedné přezky autosedačky, ve školce trpělivě počkáte na úspěšné vyčůrání, pochválíte (pozitivní motivace je přeci velmi důležitá) a při popojíždění v dopravní zácpě myslíte na to, jestli se vám ještě někdy v životě podaří někam přijít včas.

Chování Alex bývá občas typicky aprílové, kdo má/měl prcka tohoto věku doma, ví o čem mluvím. Jednu chvíli se zdá jako nejšťastnšjší dítě pod sluncem a vteřinu nato se stane tragedie typu žízeň, místo borůvkového jogurtu dostane jahodový, polštář je vzhůru nohama anebo jste odbočili doprava místo doleva. A pak nastane nejhorší okamžik pro vás. Namísto jasné identifikace problému, začne ten, jindy krásně řečnící človíček, natahovat a mumlat cosi nesrozumitelného.

Výbušné povahy vybuchují, trpělivější týpci se po sté ptají, co se stalo. Naštěstí to má zpravidla dobrý konec. Nějakou šťastnou náhodou se dopídíte potřebné informace, dáte dítěti napít, vysvětlíte, že borůvkový jogurt má hrozně ráda Sněhurka, tudíž musí být lepší než jahodový, otočíte polštář a vysvětlíte, že jste odbočili doprava proto, že nejedete domů, ale do bazénu a rázem je vše v pořádku. Samozřejmě pouze do chvíle, kdy jí místo růžového trička nutíte obléci tričko zelené.

Večer pak přečtete po stotřicáté páté pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících a dostanete pusu, po které zapomenete na všechny trable. A když ne, tak pohled na ten váš spící poklad je opravdový balzám na duši.

A tady ještě malý obrazový přídavek:

Hra s s tatínkem na zvířata & Hra s maminkou na školu.

reflections

(ps, rada pro maminky: používání smývatelných fixů na malování po těle nedoporučuji z praktických důvodů; barva se dá lehce setřít a rozetřít všude možně bohužel ne jenom po těle. A proto věnujte tátům a dětem fixy permanentní!)

  20. července

Zanedbaný deník

Sypáním popelu na hlavu už nic nezachráním a tak to jdu raději napravit. Jak jste si určitě všimli, frekvence mých zápisků klesá. Není to ale tím, že by nebylo o čem psát, ba naopak, děje se toho moc najednou. Vysedávání u počítače odsunuje do pozadí Alex, plavání, běhání, vaření, sekání trávy, stanování, cestování, ježdění na kole, atd. Honza si začátkem června pořídil díky motorce slušivou "sádru" (jak se tomu vlastně říká, když je to ze sklolaminátu a ne ze sádry?) a tak jsme lehce omezeni.

Začátkem června jsem se se svými spolužáky zůčastnila 10km běhu v centru Wahingtonu, D.C. (Capitol Hill 10km). Závodu se zúžastnilo asi 3000 lidí a ačkoliv jsem byla nejrychlejší z holek naší skupiny , tak mě asi třetina zůčastněných předběhla. Byla jsem na svůj výkon pyšná (cca 55min) do té doby, než jsem se podívala na časy ženských v jednotlivých věkových kategorií. Zůstala mi jen malá naděje. Pokud se udržím ve stejné formě do 65 let, tak budu mít šanci na umístění v první trojici této věkové kategorie, ha ha.

S Honzou a Alex jsme absolovali poslední orienťák jarní sezóny (v létě se v Marylandu pouze trénuje), takzvaný "Beer chase", pojatý trochu společensky s velkým piknikem na závěr. Alex se už dávno nenechává nosit, ale poctivě šlape ty nejkratší trasy. Vzhledem k tomu, že má také nejkratší nožičky umísťuje se na konci pelotonu, ale to nám nevadí. Cestou nasbíráme různé kamínky, květiny, větve, honíme dinosaury a medvědy, posloucháme ptáčky a chytáme motýly atd.

V půli června jsme jeli kempovat do Westmoreland parku, který leží na řece Potomac v místě kde se řeka vlévá do zálivu Chesapeake. Trochu jsme pochodili, zajezdili si na vodě, Honza musel s Alex na šlapadlo (no uznejte s jednou rukou v sádře by se mu špatně pádlovalo), já vyzkoušela mořský kajak. Na pláži jsme hledali prehistorické žraločí zuby (Honza jeden doopravdy našel), pozorovali kraby, chytali (Honza) a pouštěli malé "flounder" ryby (to jsou takové placaté ryby, co se zahrabávají do písku) a hrabali se v písku.

pozvankaNa konci června jsme zamířili na Floridu, kde jsme měli vidět start raketoplánu Discovery. Honza měl pozvánku od NASA, která umožnila svým zaměstnancům podívat se na start "zblízka", což bylo asi 10 km od vlastní startovací rampy. Ale to co vidíte na fotce, jsme ve skutečnosti neviděli. Fotka je z webu NASA. Raketoplán odstartoval až 4. července. Start byl bohužel dvakrát odložen a to my jsme se už museli vrátit domů. Alespoň jsme strávili pár nocí v našem oblíbeném kempu umístěném v tropické pralese. Každý večer se na nás přiletěla podívat sova, mýval se nám snažil kontrolovat večeře a komáři testovali naše repelenty. Alex přežila dlouhou cestu (14h jedním směrem) díky DVD přehrávači a já díky detektivce namluvené na CD.

Také jsme byli na jedné farmě na višních. Možná se divíte proč se o tom zmiňuji, ale my jsme višně neviděli už věky. V obchodě se tu neprodávají, většina lidí je ani čerstvé nikdy neochutnala, tady se vlastně vůbec nepěstuje takové to ne příliš sladké ovoce jako angrešt, rybíz, višně. A tak, když jsem objevila, že se tu dají višně natrhat vlatnoručně přímo na farmě, velmi mě to potěšilo. Pro Alex to byl zážitek trhat si ovoce přímo ze stromu a učit se od Honzy jak plivat pecky do dálky. A ten višňový koláč potom byl taky jedna báseň.

Kolo teď trochu zanedbáváme díky Honzově indispozici, jen občas ho s Alex oprášíme a Honza běží vedle nás. Od jara se docela pěkně vytrénoval a tak zvládne uběhnout to co já s Alex v nosičce ujedu (s malou přestávkou na ostružiny ;-)). Od minulého týdne Alex začala trénovat na svém kole, zatím s pomocnýma kolečkama. Šlapat docela umí, ale kdejaký kopeček jí zastaví a také má ještě problém s řízením. Ráda se totiž kochá.

Tento poslední víkend jsme zase strávili kempováním ve Westmorelandu, tentokráte s Alexiným kamarádem Mikem a jeho rodiči. Vedra jsou tady taky velká a tak procházky ve vysokém lese a brouzdání po pláži bylo to pravé ořechové.

Pokud chcete vidět pár fotek, tak se mrkněte do Alexiny galerie (udělala jsem pro ni zkratku, takže vam stačí napsat pouze alex.zde.cz a jste tam. A jestli máte čas tak mi napište jak se dají nějak jednoduše vypeckovat višně :-). Já našla na webu jeden způsob pomocí kancelářské sponky, ale než jsem měla vypeckované višně na celý koláč, tak jsem si řekla, že raději nechám Alex procvičovat plivání pecek do dálky někde na zahradě.

  19. května

Jen tak v letu ...

pozvanka

... se chci pochlubit dokud je to aktuální. Semestr končí tento víkend a dvě moje fotografie mají premiéru na výstavě, kterou pořádáme s ostatními studenty v Greenbeltu, Maryland. Dnes je recepce a oficiální zahájení. Výstava bude trvat až do půlky září, tak máte dost času se přijet podívat ;-). Pro ty, co to nestihnou přikládám alespoň jednu z mých fotek, ale na papíru to vypadá líp, tak neváhejte a přijeďte!

reflections

  23. dubna

Jaro v plném proudu ...

Alex Pampelišky už dávno ovládly náš trávník, stromy odkvétají, trnité bariéry v lese nás brzdí v našem orientačném pobíhávání a klimatizace v autě se stává nutností. Za těch pár týdnů, co jsem nenapsala ani řádku jsme se trochu zlepšili v běhání.Alex O tom se můžete přesvědčit na výsledkových listinách našeho oddílu orientačního běhu Quantico (pomocí Route Gadget je dokonce možné se podívat jak se v porovnání s ostatními orientujeme a běháme: malé čtverečky zastupující závodníky se pohybují po mapě podle rychlosti změřené na jednotlivých kontrolách a po trase kterou si mohou jednotlivý závodníci zakreslit). I malá Alex se zlepšuje. Už se nenechá nosit v nosičce a tak poslední místo na nejlehčí trase bývá skvělý výsledek pro její věkovou kategorii.

Také jsme neodolali a vyjeli jsme kempovat na velikonoční víkend. Večer Alex s tátou počítali hvězdy a od té doby Alex ráda počítá až do 19. O půlnoci přišla bouřka a tak jsme museli s Alex zpívat písničku na zahnání bouřky a Alexina strachu. Bouřku jsme zahnali, strach taky a krásně jsme spali až do rána. Jak jsem se už určitě někdy zmínila tady se o Velikonocích nechodí na koledu, ale děti mají "Egg hunt" (Hledání vajíček, které mají v sobě ukryté sladkosti a různé miniaturní blbůstky) a tak po snídani Alex, celá šťastná, našla několik takových velikonočních vajíček. AlexTen samý den Honza vyzkoušel speciální orienťák na horském kole. Do půlky závodu bezkonkurenčně vedl, ale pak bohužel píchnul a tak musel kolo z nejvzdálenějšího bodu na mapě do cíle dotlačit.

Tento víkend jsme pojali velmi společensky. Zvládli jsme tři narozeninové oslavy kam byla pozvaná Alex a ještě jednu večeři u přátel navrch. Alex pokaždé hrdinně předala dárky, i když by si je nejraději nechala sama, a s radostí zpívala písničku "Happy birthday". Naštěstí ale i ona měla důvod k oslavě, 21. dubna je v českém kalendáři, pokud se nemýlím, Alexandry a tak dostala od rodičů dárek také.

Pokud někde neběháme a neslavíme, tak hrajeme fotbal na trávě vedle domu, pečujeme o panenky, otrháváme pampelišky, zkrátka užíváme si jara. Tak vám přejeme aby jste si po té vaší dlouhé bílé zimě užili hodně tepla a sluníčka také.

  31. března

Bloudím, bloudíš, bloudíme ...

Alex Jak můžete z názvu vyvodit, pokračujeme v účasti na orienťácích. Zatím ještě není moc velké teplo, neprší a lesy ještě nejsou moc zarostlé. Já si konečně vzpoměla i na to jak se správně používá buzola a tak už to není jen bezhlavé bloudění. Alex, přestože se nosí na trati v nosičce, bývá pěkně unavená, stejně jako rodiče, a tak jí musím z jejího odpoledního spánku dlouho budit, aby to neprospala až k večeři. Na fotce vidíte, jak to vypadalo asi před dvěma týdny, kdy jsem jí přesunula z auta domů. Dvě hodiny poté vypadala úplně stejně.

Samostatnost nebo tvrdohlavost je teď na denním pořádku. Dnes mě dostala hláškou, kterou zřejmě pochytila ve školce, když jsem jí chtěla pomoct vyškrábat poslední jogurt z obalu:"No, mami, I will do it. I'm good at it!" (Ne, mami, já sama, jsem v tom dobrá.)

  13. března

Jarní počasí

Zatímco vy si stále užíváte zimních radovánek, my už máme teplo. Začátkem týdne jsme nosili ještě zimní bundy a o víkendu bylo až 25 stupňů. V sobotu jsme vytáhli kola a vytřásli jsme Alex v sedačce. V neděli jsme šli bloudit do lesa na orienťák a tak Honza znovu vytřásl Alex tentokrát v nosičce.

Alex Bloudit jsem vlastně byla jen já, Honza s Alex šli víc najisto. Však na to byli dva! Já jsem hodinu hledala druhou kontrolu tak intenzivně až jsem z toho zabloudila. Naštěstí jsem se našla sama a po další půlhodině jsem našla i tu druhou kontrolu. Čtvrtá byla občerstvovací a tak jsem se osvěžená pustila hledat pátou. Moji poslední, šestou, jsem našla snad už jen omylem, když jsem se snažila se zase najít. Těch dalších 10 jsem už nedohledala, jelikož byl konec a já musela do cíle, aby kvůli mě nevyslali pátrací skupinu. To, že jsem byla po 3 hodinách v lese v takovém horku pěkně utahaná, si asi dovedete sami představit. V cíli mě pak Alex s Honzou přivítali s otevřenou náručí. V tom zarostlém a kopečkovatím terénu si také užili své. Ponaučení dne pro mne: "Věř své buzole!" Už se těším na další bloudění příští víkend. Tentokráte Alex bude zase pomáhat mě a Honzu vypustíme do lesa samotného, ten se určitě neztratí jako já.

Alex poslední dobou velmi ráda zpívá a tak se o zpěv pokouší celá rodina. Zpíváme kde se dá. Večer v postýlce, v autě, v lese na orienťáku apod. Oblíbená je anglická písnička o abecedě, kterou už Alex bezvadně umí. Na čtení slov to ještě není, ale ráda si jednotlivá písmenka a číslice "čte". Z českých je nejoblíbenější Kolo, kolo mlýnské a Houpy, kroupy. Už si hodně pamatuje. I při čtení knížek nás často překvapí, ví co následuje a nenechá se ošidit.

Alex už dávno není roztomilé miminko, roste nám do krásy, však se na ní podívejte, je z ní malá slečna, která ví, co chce :-). Miminkovské kudrlinky jsou pryč a její zvídavá hlavinka nasává informace jako houba.

  19. února

Galerie

Hurá, konečně jsem dodala nějaké fotky z podzimu a ze zimy. Jestli je toho moc najednou, tak se na to dívejte po kouskách a šetřte si to, zase dlouho nic nebude ;-).

  16. února

Iglú

Zase mám trochu skluz a znovu mám dobrou výmluvu. Konečně nám napadl sníh a tak místo sezení u počítače jsme řádili venku. Ale vezměme to od začátku.

AlexAsi před týdnem začali meteorologové slibovat sněžení v pátek večer. Pátek se přiblížil a sněžení posunuli na sobotu ráno, ... odpoledne ... Nakonec slibované sněžení přišlo večer a přes noc u nás napadlo přes 20 čísel sněhu. V neděli ráno to bylo venku jako v zimní pohádce. A doma taky. Od brzkého rána nešla elektřina a tak se ani netopilo.

Dali jsme si vychlazené mléko s vychlazenou vánočkou, nabalili se a šli si raději užívat tu zimu ven. Tedy, ne že by bylo doma tak mrazivo, navíc máme krb, ale nač se zdržovat a přemýšlet o teplu, když do Marylandu konečně zase jednou přišla zima.

Alex Lyžování Alex moc nešlo, propadala se moc do měkkého sněhu, ale koulování, uklízení chodníku, sáňkování atd. ji unavilo tak, že jsem ji nemusela přesvědčovat k nějakému odpolednímu spánku a usnula hned jak přišla domů těsně před obědem. My s Honzou jsme mezitím budovali iglú. Nejdřív to vypadalo, že z toho budou jen hradby, ale zatímco Alex spala, vylepšila jsem techniku stavění a po obědě jsme ho nakonec dostavěli. Stavba to byla impozantní.

Jednotlivé "cihly" jsme vytvořili napěchováním měkkého sněhu do plastikového kontejneru (cca 20x25x40cm). Velkým kuchyňským nožem jsme pak vykrajovali potřebné lichoběžníkové kvádry a nakonec jsme vše vyhladili. Jak vidite na fotce, zvládli jsme to!

Dnes je středa, venku bylo už zase skoro 15 stupňů a tak máme z iglú hromádku sněhu. Ještě včera to oteplení naše iglú ustálo, jen se pomalu zmenšovalo, ale dnes odpoledne se zhroutilo celé.

Ačkoliv můj původní záměr byl vybudovat iglú pro Alex, musím přiznat, že nás to s Honzou chytlo a vzali jsme to jako osobní výzvu. Bylo to pro nás dva první iglú, které jsme kdy postavili. A co vy? Už jste to taky někdy zkusili?

  15. února

Narozeniny

Alex Narozeninová party proběla úspěšně, přežili jsme my i dům. Letošním hitem byly opět balónky. Vděčná zábava pro děti všeho věku. Alex Bylo tu 10 dětí (viz foto) a 13 dospělých a jen 7 židlí, ale přesto jsme se sem nějak poskládali a užili si spoustu zábavy.

Alex se na druhý den probudila chtěla oslavovat znovu a hlavně chtěla další dárky :-). Když se teď podívám kolik hraček má, tak se toho hrozím. Křeslo okupuje plyšový pes a medvědi, na pohovce spí panenky, na stole poskládané "puzle" atd. Jenže co to znamená moc? Alex opečovává každou panenku stejně, každý medvěd dostane pusinku na druhou stranu ji ne vždy přesvědčím, aby si je uklidila. Copak takový medvěd patří do krabice na hračky, ještě by si mohl udělat bebí.

  28. ledna

Alex

  28. ledna

Šťastný a veselý!

Alex ... jak na nový rok tak po celý rok. Doufám, že tohle pořekadlo neplatí úplně doslova. Je prvního ledna a my sedíme v autě, za námi je už asi 500 mil (1 míle je asi 1.6 km) před námi ještě tak 400. Takové dlouhé sezení v autě nemusím mít často. Vánoce jsme prožili s mými rodiči a aligátory na jihu Floridy a Nový rok s koňmi, kozami a s mým bratrem Pepou na farmě na severu Floridy. Kupodivu dlohou cestu (celkem jme najeli asi 2500 mil) na jih přežila nejen Alex, ale i naše nervy. Vánoční­ stromek a umělý sněhulák pod palmou vypadají­ sice zvláštně, ale Alex to nevadilo, hlavně že ji "Santa" donesl spoustu dárků. Jenom její­m rodičům se stýskalo po sněhu.

Nejeli jsme si ale na Floridu jen válet šunky na pláži. Začali jsme výletem na kanoi tropickým pralesem na severu Floridy. Alex dělala porcelán (to znamená, že seděla uprostřed lodi) poslušně nasazenou záchrannou vestu a povzbuzovala nás alespoň slovy. Aligátoři naštěstí klimbali ve svých norách a tak jsme pozorovali jen želvy a různé ptactvo. Na jihu Floridy jsme zase zkoušeli snorklování, okukovali korálové útesy, čvachtali se na pláži, pozorovali aligátory, omrkli delfíny a tak. A pak, znovu na severu Floridy, jsme vyzkoušeli jízdu na koni a Alex se zdokonalila v lezení po stromech.

Nejvíc se ale Alex zlepšila v češtině. To mě opravdu potěšilo. A naopak učila babičku, dědu a mého bratra anglickou vyslovnost, převážně jejího amerického souhlasu "oukej" ...

Tak tohle byly mé jediné zápisky těsně po novém roce a tak je oprašuji a konečně dávám na web. To víte, práce během dovolené neutekla a s Honzou jsme se snažili vrátit rychle zpět do vyjetých kolejí. Alex se naší snaze bránila ze všech sil, navyklá na dárky a na neustálou pozornost dospělých. Ale jsem ráda, že si ještě teď skoro po měsíci vzpomíná na babi a mého bratra Pepu.

Jinak počasí je u nás skoro jarní, po sněhu ani památky. Krásné dřevěné červené dětské lyže, jaké jsem měla i já coby malá, jsou zatím schované a Alex si je může zkoušet leda tak na suché trávě. Chudák děda vypadal kvůli nim podezřele, když je přivážel ve svém golfového vaku do Miami (kde neví co to sníh je) a zatím se tu na ně jen práší. Vim, že v Čechách máte stále spousta sněhu, tak si ho tiše užívejte a dovolte nám tak trochu závidět :-).

WEBovsky pocitadlo