10. prosince

Konec semestru

Můj kurz o digitální fotografii je u konce a v pondělí budu prezentovat svůj projekt. Tentokráte už mám vše hotové a tak kdo má zájem, může se podívat také. Jedním z našich hlavních úkolů bylo vytisknout foto-knihu: vybrat si téma, nafotit, zorganizovat a nechat vytisknout. Alex A tak se ze mě stala autorka dětské knížky. No, teď trochu přeháním, fakt je ale ten, že mám tři výtisky své "knížky". Mým námětem byla samozřejmě Alex a knížka je dělaná hlavně pro Alex.

Zájmem o abecedu mě Alex překvapila už před pár měsíci a v knihovně jsme našli spoustu dětských knížek s ABC. Když jsem hledala námět pro svůj školní projekt, tak se mi fotografická abeceda zdála jako dobrý a jednoduchý nápad. To bylo začátkem října.

Od té doby jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, že to tak jednoduché není. Mým objektem pro focení měli být původně jen hračky, pak jsem to rozšířila na Alex a nakonec jsou tam i fotky, které jsme udělali i na výletech s Alex. Spolupracovat musela celá rodina. Nejen, že jsem použila i pár Honzových fotek, také jsem ho využila jako asistenta, modela a kritika. S Alex byla spolupráce trochu obtížnější. Svět se točí kolem ní a tak se fotograf i jeho nápady musely přizpůsobit. Jen ta abeceda je stejná a Alex už dávno pozná každé písmenko anglické abecedy. Vytistěno to bylo jako fotokniha s měkkými deskami(cca $13/ks), služba, kterou teď online nabízí spousta firem, pokud vás zajímají technické detaily, napište mi.

Do knihy se podívejte sami, občas se budete muset i zamyslet a pokud nenajdete to spravné slovo, zeptejte se Alex, ona vám poradí. Tady(cca 25MB) si ji mužete stáhnout ve formátu PDF.

  8. prosince

Sníh atd.

Honza miluje sníh. A tak každý rok, když v prosinci odlétá do San Franciska na konferenci mu musí být pěkně smutno.Alex Způsobuje to jedna taková lokální anomálie - sněhové bouře na SV pobřeží USA v době konání prosincového AGU (to je ta konference). Jednoduše řečeno, sotva Honza zvedne krovky a odletí, napadne nám tady v Marylandu pěkná sněhová nadílka a ve chvíli kdy se vrací, je sníh už zase pryč. A tak je tomu i letos. V neděli Honza odletěl, v pondělí napadlo trochu sněhu a dnes v noci čekáme víc. A pak se zase hned oteplí. Tomu říkám smůla.

Alex zřejmě považuje sníh ve městě za nepořádek a v tom s ní určitě mnozí souhlasí. Když jsme s ní posledně kempovali na sněhu, nadšeně kolem pobíhala a užívala si ho. Teď nechtěla po něm ani šlapat a nejvíc ji bavilo ometání auta. Když bylo auto ometené, začala zametat vše okolo, schody, trávu a keře. Postavila jsem ji i malého sněhuláčka, aby konečně viděla skutečného, ale nechtěla mu půjčit šálu a kdyby se nebála vlézt na zasněženou trávu tak mu ji určitě sebere i s tou miskou, co měl místo čepice. Snad jí to brzo přejde, zítra ráno snad bude dost sněhu a tak se těším, že půjdeme sáňkovat.

  19. listopadu (vloženo 8. prosince)

Jazykový mišmaš

Slovní zásoba naší Alex roste a roste a roste ... Je jako houba. A zřejmě se cítí nevytížená a tak kromě češtiny a angličtiny se začala učit španělsky. Na vině jsem samozřejmě já. Ne, že bych se já učila španělsky, na to nemám ani čas ani energii, ale bohužel jsem jí povolila dívat se na dětský pořad o holčičce Doře, která mluví anglicky a španělsky.

Ale vezměme to od začátku. Kdo mě zná, ví moc dobře, že nejsem ranní ptáče a po ránu je lepší se mi vyhnout, ale to Alex nezajímá a tak, když na mě v sedm ráno bafne zpoza dveří, mívám smíšené pocity. Proto jsem začala využívat televize, tedy spíše DVD, abych se vyhnula reklamám. V knihovně je velký výběr pro různé věkové kategorie a tak jsem jednou vybrala Doru. Původně jsem si myslela, že jí to moc nebude zajímat, ale ouha.

Doru teď máme ráno, Doru máme večer, Doru kreslíme, čteme si o Doře, na dětském hřišti se pokoušíme přeručkovat "monkey bars" (jak se tohle překláda opravdu nevím, horizontální žebřiny?) jako Dora atd. Naštěstí Dora je aktivní holčička a tak děti jsou podněcovány k tomu aby s ní počítaly, hledaly různé tvary, tancovali, pomáhaly jí řešit problémy, skákaly, veslovaly, zpívaly, učily se dobrým mravům apod.

A tak mám dvě možnosti. Buď se přinutit vstávat ještš dřív než Alex, abych byla opravdu naladěná na hraní, anebo se začít učit španělsky. Co je víc pravděpodobné? Zeptejte se mě až se potkáme, adiós.

  18. listopadu

ZZZimaaaa!

Ještě předevčírem jsem chodila venku v tričku s krátkým rukávem a teď už druhý den mrzne. Alex Alex není zvyklá na nějaké vrstvení, když odcházíme do školky, a tak se brání jak jen to jde, jakmile jsem ale dnes otevřela dveře ven, hned pelášila pro bundu. Problém nastal až ve školce, kdy si bundu nechtěla sundat, jenže to už mě tak nepálí ;-). A zatímco my tady mrznem a já prezentuju svoje výsledky na konferenci u mě ve škole, Honza si užívá slunka a prezentuje své výsledky někde na Hawaji.

Tady v Marylandu je krásný podzim, v podstatě nejlepší počasí v roce. Neprší tak moc jako na jaře, není takové dusno jako v létě a není to tak smutno jako v zimě bez sněhu. Perfektné podmínky pro focení a to potřebuju. Zapsala jsem se tento semestr na přednášku a cvičení o digitální fotografii a tisku. Oprášila jsem trochu své znalosti z Photoshopu, naučila se spostu nových věcí a hlavně vyzkoušela v praxi nějaké barevné tiskárny, různé nastavení a různé papíry. Teď už mě čeká "jen" závěrečný projekt a tak jdu fotit ještě víc.

  17. listopadu

První pusa

haloween Bez komentáře :-)

  31. října

Krize

Pokud jste zabrousili na mých stránkách zpět v čase (do archívu), tak jste zjistili, že něco není v pořádku. Bohužel je to pravda. Snažila jsem si zjednodušit práci a nějak jsem to nedotáhla. Ještě se můžu vymlouvat na havárii mého disku, nedostatek času, vysoké ceny benzínu a hurikány. Určitě to brzo opravím, dám fotky do galerie a budu psát častěji, jen co pomine krize v mém plánování :-).

  31. října

Happy Halloween aneb Dušičky po americku.

Alex Tak co? Už v Čechách také začalo Halloweenové šílenství? Američané prý utrácí spousty $ za masky a sladkosti a podle toho, co jsem dnes viděla kolem, to je pravda. Dětská fantazie a tvořivost je tím trochu potlačena a tak se kolem našeho domu dnes hemžilo samými princeznami (Sněhurka, Popelka, Ariel, Kráska) a sofistikovanými maskami příšer ze Star Treku. Alex Naštěstí tu byla i jedna kočička, tygr, Červená Karkulka, kouzelník a hlavně jedna malá čarodejnice, viz fotky. Máma udělala koště, obětovala staré tríčko, vyzdobila čarodejnický klobouk a Alex se rychle vžila do své nové role. Naštěstí se nehonila za sladkostmi, spokojila se s několika lentilkami, obdivovala nasvícené dýně a málem vyměnila své čarodejnické koště za kouzelníkovo blikající světýlko. Doma potom zkontrolovala svoji kořist: 1 ucho, 1 nos, 1 nemytá noha, 1 oko, 3 pavouci a 2 lentilky, zbytek zabaven nepřejícími rodiči ;-(. Jo a ještě 1 dýně, kterou si pomalovala spolu s tričkem a botou ve školce. Happy Halloween!

haloween haloween

  31. října

Buřty na sněhu

Alex Pravda, oficiální kempovací sezóna už sice dávno skončila, ale přece nejsme změkčilí a nedáme se zastrašit prvními mrazíky. S těmito slovy jsme zabalili stan, spacáky a buřty a jeli se podívat na místo, kde se obvykle na podzim provádí kroužkování ptáků. Místo, kde jsme chtěli kempovat je relativně odlehlé od civilizace, cca 1300 m vysoko, bez všelijakých civilizačních vymožeností. Honzovy poznámky o sněhové nadílce pár dnů před naším výletem jsem zaslechla, ale že se nějaký sníh udrží až do víkendu, to mě trochu překvapilo. S narůstající nadmořskou výškou a přibívajícím sněhem mi tuhl úsměv. Ale na zimu jsme byli připraveni a sníh byl jen takový bonus navíc. Alex Alex moc zima nezaskočila, naopak byla nadšena za sněhu, běhala kolem stanu a opakovala "sníh, sníh". Oheň nás moc neohřál, díky velkému větru moc dlouho nevydržel, ale buřty jsme upéct stihli (zase se potvrdil všeobecně známý fakt, že s klesající okolní teplotou se buřty pečou daleko rychleji ;-)). Po rychlé večeři jsme se hupky dupky schovali do stanu, kde Alex pokračovala v řádění. Neustále zpívala "Kolo, kolo mlýnské ..." a dělala bác na všechny strany. Před vlastním spánkem jsme ještě vykoukli na hvězdy, brrrrr to byla zima, ale takové moře hvězd stálo za pohled.

Ráno nám Honza udělal teplý čaj, který si Alex nejprve pořádně vychladila než ho byla ochotná vypít ;-( a šli jsme obdivovat východ slunka, zamrzlé louže, kameny, sníh, námrazu apod. Žádné ptáčky nikdo nekroužkoval, viděli jsme tam nahoře snad jen jednoho vrabce, však není divu. I naše túra nebyla moc dlouhá. Alex se sice líbilo lezení po kamenech, ale vítr byl pro ni opravdu nepříjemný a těch mnoho vrstev, které měla na sobě, z ní dělalo nemotornou kuličku. Stejně to stálo za to. Sníh, vyfoukané pláně, načervenalé keříky, modré nebe nad hlavou, krásné výhledy, to se vidí jen málokdy.

  5. září

Ne!

AlexAlex začíná zdolávat další vývojový stupínek - řeč. A jak vám název dnešního příspěvku napovídá, vyjadřovat negativní postoj k určité situaci umí velmi razantně :-). Jasně nám teď řekne, co nechce. Tak například:"no car" (ne auto), když nechce někam jet, "no hají", když nechce jít spát, "no čačat" (ne čvachtat :-)), když se nechce koupat a tak podobně. Zná asi víc slov anglicky, hodně se naučí totiž ve školce, ale když se zeptám česky, tak ukáže na danou věc správně. Ví moc dobře, kde má uši, ale sama řekne "ears". Každý její nový pokus je užasný. Samozřejmě, občas mi trvá, než mi dojde, co to vlastně říká, však si vybírá slova ze dvou jazyků najednou! Vezměte například "okopu". Kdo by hned poznal, že se jedná o chobotnici (angl. octopus). Nebo "bebe" pro backpack (angl. batoh). Po takovémto oříšku je zjednodušení slov zkracováním snadno rozpoznatelné (viz., "žíža" coby žížala, "fly" coby butterfly-motýl, nebo "tyje" coby "tady je").

Docela slušně rozumi, ale ne vždy poslechne ;-). Kouká se na nás a zkouší to dělat znovu a znovu. Pokud na ní houkneme, tak se kouká hrozně ublíženě a vystrčí spodní čelist. Je to někdy pekně těžké zachovat přísnou tvář rodiče.

Co mě ale dostává na lopatky, je neustálá změna. Například usínání. Ještě nedávno Alex usínala sama v své postýlce. Pak, po několika marných pokusech ji uložit do postýlky, se přestěhovala do naší ložnice. A tak jsme poskádali postýlku a koupily velkou matraci abychom ji dostali zpět do jejího pokoje. To se podařilo, ale stejně zatím vyžaduje moji přítomnost dokud neusne. Raději ani nebudu rozebírat pocity z používání nočníku. Moje představy se hroutí a já už neprotestuju.

Ale život je boj a každý den je jedinečný. Moje kolegyně má teď 4-čtyřměsíční mimino a tak mi svým chováním připomíná, jak naivní jsem byl já, kolik zásad jsem za ten rok a půl opustila a o kolik jsem teď moudřejší. Možná :-).

WEBovsky pocitadlo