19. února

Zpívánky

Asi jako každé malé dítě i naše Alex má ráda zpívání. Ne že by už uměla zpívat, to tedy ještě ne, ale ráda pozoruje a poslouchá ostatní a alespoň se houpe do rytmu. Nejlepší jsou samozřejmě popěvky u kterých se i předvádí nějaká aktivita. Abychom se trochu vzdělali v místní kultuře, začali jsme s Alex jezdit na takzvané "storytime" (v překladu něco jako čtení pohádek) pořádané v místních knihovnách pro různé věkové kategorie .

Čtení pro malé děti je tak jednou týdně a je trochu aktivnější než jak si běžné čtení představujete. Během půlhodinky se zpívá, tancuje, natřásá, chrastí, hraje divadlo, foukají bubliny, učí se znaková řeč a samozřejmě se občas přečte i nějaká ta dětská knížka. Samo, že někdo musí s děckem být, ale přesto jsou aktivity takové volnější skoro až chaotické. Pro některé děti je to někdy i jediná příležitost, kde potkat své vrstevníky a pro maminky je to příležitost okouknout, jak si jejich ratolest na tom stojí ve vývinu a také trošku si popovídat.

Naši Alex doprovází na ranní "čtení" většinou Honza a já se snažím s ní chodit na večerní verzi, tzv. "bedtime story". Svým způsobem je to pro mě takové malé cvičení z angličtiny. Však to nebude dlouho trvat než mě to naše drobátko začne opravovat :-).

Alexin slovník je ale zatím ještě omezený na pár slov, jako tata, mama (už bylo na čase!), haf, a "hi" (ahoj, pozn. překl.:-)) Další způsob komunikace, který se jí snažime už nějaký ten měsíc vnutit, je znaková řeč. Pomalu jsem ztrácela motivaci, ale Alex konečně začala používat jeden znak pro slovo "ještě" nebo "více". Trochu si ho upravila, ale to nevadí, hlavně že ví, kdy ho použít, a že tomu máma a táta rozumí.

Jak už sama lépe ovládá ruce, tak zvládá víc a víc triků, například si zvládne sama navléci korále na krk, natáhnout máminy hodinky na ruku, pít s pomocí brčka, někdy postavit malý komínek z kostek, počmárat v nestřeženém okamžiku pastelkou zeď apod. Svoje hrací území rozšířila do kuchyně. Tam je takových věcí na objevování!!! Občas se trochu vzteká, když jí nedovolím hrabat se v odpadkovém koši a tak mi alespoň roztahá konzervy a misky z vedlejší skříňky.

Chůzi samozřejmě zdokonaluje, chodí ráda a všude, kde se dá. Když překypuje energií, tak u toho padá hodně, ale jakmile se třeba nesnaží mě dohonit anebo naopak utéci, tak si rovnováhu už pěkně uhlídá. Ráda mi například pomáhá tlačit vozík v obchodě. Jó nákupy, to je legrace. Alex tlačí obrovský košík, za kterým samozřejmě není vidět, a s velkým nadšením a se ho snaží ovládnout. Já musím rychle házet potřebné věci do koše, mezitím vozík nabere rychlost a role vozíku a Alex se vymění, vozík přebere vedoucí úlohu a když nepřibrzdím včas tak vozík vleče Alex, která nestíhá tak rychle kmitat nožičkami. To jí ovšem neodradí od dalšího tlačení. Košík musím tedy zaroveň s nakládáním brzdit, aby Alex nevymetala podlahu. Ale snaha se má podpořit a tak mi nezbyde než ji v té pomoci pomáhat a doufat, že se to jednou zlepší ;-).

  7. února

1. rok

narozeninyJeště před pár měsíci byla Alex jako malý uzlíček. Nedávno jsem si povídala s jednou kolegyní, která čeká miminko v dubnu a musela jsem se v duchu smát jejím starostem a problémům. Jo holka, kdyby věděla, jak to má zatím lehké. A hlavně jsem se smála sama sobě, když jsem si vzpomněla na mé starosti a obavy než se narodila Alex. To už je ale nějaký ten pátek za námi a tak jsme minulý vikend oslavovali Alexiny první narozeniny.

skluzavkaOslavu jsme měli společně s o dva dny starší Elsou. V našem domě se sešlo dokonce 10 dětí a nějací ti rodiče k tomu (naštěstí :-)). Vyzdobili jsme dům, nakoupili balónky a upekli dorty. Kupované dorty nám tady nechutnají, protože jsou tak strašně sladké, že máte pocit jako kdybyste svůj příděl sladkostí na rok snědli v jednom malém kousíčku. Navíc se podle američanů má nechat malé děcko v dortu porochnit, aby si narozeninový dort rozmazalo kde se dá. V tom jsem asi zklamala naši sousedku, protože jsem Alex dortem normálně nakrmila a odmítla jsem znehodnocovat takovou ňamku nějakým rozmazáváním po obličeji nebo ještě hůře po koberci ;-).

narozeninyTrochu jsem měla z počátku strach o dům, koberec či naše nervy, ale balónky se ukázaly jako ideální zábava pro děti. Nedělají skvrny. Když se s nimi děti mlátí tak jim přinejhorším vstanou vlasy na hlavě díky statické elektřině a ne rodičům hrůzou. Z protáhlých balónků se dají vytvarovat zvířátka, různé klobouky, květiny, no prostě co vám fantazie a šikovnost dovolí. A na konci oslavy si většinu balónků děti ještě rády odnesou a vám pak zbyde na úklid jenom těch pár, které to psychicky nevydržely a raději praskly.

narozeninyPřed vlastní oslavou jsme ještě se Sárou a jejími rodiči (rodina mé sestřenice), kteří se přijeli podívat na sníh z Jižní Karolíny, zajeli podívat do "Maryland Science Center". Zde se přístupnou a zábavnou formou představují vědecké poznatky. Možná vám to zní jako pěkná nuda, ale už jste si někdy vyzkoušeli lehnout si na lehátko s hřebíky jako fakíři, vyrobit si malý model tornáda, nebo si přeměřit stopu tyranosaura?

Pro Alex tam měli speciálně zařízenou expozici, tedy nejen pro ni, ale pro všechny malé děti. V rámci malé místní soutěže jsme s poskytnutých materiálů vytvořili přistávací modul pro syrové vajíčko na padáku. Vše fungovalo podle plánu a vajíčko ve zdraví přežilo pád z druhého patra. Tohle místo má snad jen jedinou chybu a totiž tu, že každá legrace něco stojí ($$).

Alex už patří mezi batolata nejen díky věku. Krásně se batolí a trénuje chůzi bez pobízení. Také si ráda prohlíží knížky a užasně trpělivě zkouší, studuje a pokouší nové věci. Je to někdy opravdu fascinující ji při jejím experimentování nepozorovaně sledovat. No a taky už je vidět i druhý zoubek. Prostě slečna k pohledání!

  6. února

Zima

sankovaniTak nám opravdu nasněžilo a to hned několikrát. Proto jsme místo vysedávání u počítače po práci chodili ven a dva týdny jsme si užívali zimních radovánek. S radostí jsme uklízeli sníh z chodníku, Alex jsme každý den venčili bez ohledu na mráz nebo sněžení a proto si asi někteří sousedé myslí, že jsme tak trochu cvoci. To víte, opravdová zima v Marylandu nebýva moc často, však podle zeměpisné šířky jsme přibližně na úrovni Madridu. V obchodech se tady už od půle ledna prodávají jen jarní věci, trička s krátkími rukávy, kraťasy, začínají i plavky, prostě ti, co si nenakoupili před zimou, měli smůlu.zima

Já se snažila koupit jen sáně pro Alex, ale to tu neseženete prý vůbec a místo normálního pekáče se tady teď "nosí" něco jako surfovací prkna s madly. Bohužel takové prkno je absolutně nevhodné pro malé děcko. zimaV blízkém okolí máme navíc jen takový malý břeh a tak jsme nakonec použili klasický pekáč, přidělali jsme na něj smyčku a hurá na sníh. I toho sněhuláka jsme si postavili, Alex se poučila, jak se lížou rampouchy, jak se jezdí a padá na pekáči a že v zimě může být i pěkný mráz.

Tento víkend nám už ale jaro zaťukalo na dveře, ze sněhuláka zbývá jen malá hromádka, pekáč se vrátí do kuchyně a na další sníh si budem muset asi počkat až za rok.

  19. ledna

Kroky k samostatnosti

Sotva jsme si zvykli na časový posun tak jsme udělali zase další pokrok. V sobotu jsme měli u nás na návštěvě pár mých spolužáků a tak se Alex měla komu předvádět. Velmi rychle si většinu omotala kolem prstu a nechala se pěkně povzbuzovat k prvním samostatným krůčkům. A že jich bylo hned několik za sebou, hurá!!! Prý se máme na co těšit, snaží se nás vystrašit ti zkušenější , ale coby. Jako rodiče jsme na její pokroky teď pěkně pyšní ;-).

skluzavkaTaké nám nastalo tulící období. Tím myslím tulení se k hračkám a tak se jako rodiče musíme podělit o tuto radůstku se všelijakými plyšovými příšerami. Jednou má Alex období krtečkovské, podruhé křemílkovské, jindy zase hroší, ale asi nejčastěji se tulí k tučňákům (tučňáků máme spoustu a pro neznalé tučňák je maskot linuxu, operačního počítačového systému, takže Honzu, coby skálopevného linuxáka, Alexin kladný vztah k tučňákům jen těší). Alex svoji obět, občas i dvě najednou, hned ráno popadne a prostě ji/je tahá kde může i přesto, že jí to mnohdy dělá velké potíže, například při lezení po schodech :-).

Jinak se nám tu momentálně trochu ochladilo, teploty klesají pod nulu a všichni zalézají do svých pelechů, aby náhodou neofoukli. Tak jsme se s Alex pěkně navlékli a vystrčili jsme nosy ven aby nám mohly krásně zčervenat. Jen ještě tajně doufáme, že nám snad napadne nějaká ta sněhová nadílka.

kefirA abychom se při tom čekání na sníh nenudili, tak s Honzou v sobotu přestal komunikovat jeho počítač (ještě štěstí, že mu na tu komunikaci zůstala alespoň manželka ;-)). Od té doby se snaží zachránit, cose dá. Mě by asi nejvíc mrzely fotky z digitálu za poslední půlrok. No to víte, kovářova kobyla chodí vždy většinou bosa a tak i my jsme to zálohování dat trochu odsunovaly stranou :-(. A tak místo fotek z vánoc vám předkládám alespoň jednu fotečku naší linuxové, pardon ;-), tučňáčí farmy.

Ps: Sněží, hurá!!! Konečně se můžeme pořádně zkoulovat!

  8. ledna

Po cestách

Konečně mám trochu času a tak se pokusím zaplácnout mezeru ve svých zápiscích. Celý prosinec jsme někde lítali a tak nebyl čas na žádné zapisování.

První prosincový týden jsem trávila přípravou na konferenci. Příprava mé prezentace, příprava Honzy na přežití s Alex a balení proběhly poměrně hladce a tak jsem 5.prosince odletěla na týden do Montrealu v Kanadě. Měla jsem se tam bezva, úspěšně jsem odprezentovala svůj příspěvek, potkala jsem pár známých, to víte, meteorologický svět je malý, vychutnala výborné jídlo a pěknou zimu a taky jsem hodně myslela na to jak Alex a Honza moji nepřítomnost zvládají. Jak se ukázalo vůbec jsem jim nechyběla. Alex vypadala spokojeně a hned se chlubila svými novými dovednostmi (tleskání, nové žvatlání, ukazování a tak), doma pořádek, který tam nebyl když jsem odjížděla ;-), prostě pohoda.

Přiletěla jsem v pátek a hned jsme si zase role vyměnili. Honza v neděli odletěl na konferenci do San Franciska a já se snažila přežít týden s Alex. Bohužel mi to nešlo tak dobře jako Honzovi. Život není peříčko a tak mě trochu zaskočilo oznámení, že me ve středu čeká ústní rigorozní zkouška (asi tak o měsíc dříve než jsem ji čekala) a navíc zpráva od Julie, že nám tento týden nemůže hlídat Alex, protože její syn dostal plané neštovice. A tak jsem měla místo poklidného týdne trochu shonu. Rígu (rigorózní zkoušku) jsem ale nakonec zvládla, pár mých kolegyň se vystřídalo u Alex a v pátek přiletěl Honza a tak jsme na to zase byli dva a hned se táhlo lépe :-).

No ani se doma neohřál, jen jsme přebalili kufry a v sobotu jsme vyrazili na Prahu. Na letišti i v letadle byla spousta lidí, hodně dětí, ale zvládlo se to. První let byl dlouhý asi 8 hodin a Alex polovinu prospala v takové postýlce, kterou nám letušky přimontovali na stěnu před námi. Ve Frankfurtu jsme přesedli na další letadlo a tradá ještě přes kopečky. To už Alex jen zvědavě koukala z okénka a pozorovala spolucestující. Únava ji ale přece jen zmohla než jsme zjistili, že naše zavazadla nepřiletěli s námi a tak babička s dědou si museli počkat na její kukuč až domů. Však si ji pak ještě dost užili.

kefirTýden před vánoci jsme objeli pár návštěv a pak hurá na Prachov. Tam jsme dokonce stihli sjet na sáňkách dvakrát louku nad rybníkem a postavit jednoho mokrého sněhuláka, než se dešti podařilo odstranit i to málo sněhu, co tam ještě zbylo. Dědeček stihnul koupit asi poslední vánoční stromeček v Jíčíně, babička udělala kapra se salátem a tak si Alex plně vychutnávala své první vánoce tak jak jsem si to představovala. Rozzářený dětský pohled na stromeček byl pak největší odměnou pro dospělé.

Po vánocích ještě hopem na Moravu za druhou babičkou a tetami a strýci a pejsky atd. Skoro jsem Alex nepoznávala, hned si s každým hrála a křenila se na každý nový obličej, který se ve dveřích objevil. Asi nejvíc ji zaujal obrovský pes Argoš, který na ni skoro pořád štěkal, ale Alex mu přesto strkala ručičku do výběhu. Od té chvíle, když vidí nebo jen slyší nějkého psa, pejska, nebo velké psisko, tak štěká. Tím myslím Alex. Umí sice jen pár slabik, ale "haf, haf" je její oblíbená.

Naše dovolená byla krátká, ale dobře jsme si ji užili. Cesta zpět byla o trošku delší a ještě teď se 6-tihodinvý posun projevuje na spacím režimu Alex. Jí to moc nevadí, jen mě trochu vadí, když si chce se mnou hrát ráno v pět.

Během naší dovolené se Alex ukázala jako velmi odolné děcko. Přežila všechno to harcování s přehledem, vydržela sáňkování s dědečkem, zatímco si její rodičové běžkovali, neutrápila babičku ani tetu, když se její rodiče honili po kurtu s raketami. A také má za sebou další milník a tím je první zoubek! Já tušila, že by se v Čechách mohl nějaký najít. Babička s jistotou objevila ten první a něco dalšího se asi ještě klube.

A co jinak? Leze výtečně do schodů a ví jak dolu aby si nenatloukla nos, chodí za vozítkem, snaží se stavět komíny (ale to bourání je stejně lepší), ráda si prohlíží knížky, štěká a krásně se diví:" Jéééé..."

WEBovsky pocitadlo