30. listopadu

Zubení nebo zlobení?

Nemít žádné zuby, když je vám teprve 10 měsíců, ještě vůbec nevadí. A tak si Alex v klidu užívá čištění zubů zatím jen jako zajímavou hru.

V moudrých knihách píší, že růst prvních zoubků je doprovázen nepříjemnými až bolestivými pocity a dítě bývá v tomto období takové ukňourané, což může trvat i týdny. Dokonce doporučují dát děcku nejaké léky proti bolesti (něco jako dětský acylpirin). Jenže jak se pozná jestli to občsné kňourání, slintání a dovádění má na vině růst zoubků, nebo-li zubení, anebo se jen testují rodiče, co jí povolí?

A tak čekáme. Ukňouranou náladu se snažíme zahnat nějakou hrou, mezitím i to poslintané triko uschne a občas zkoušíme prstem prohmatat Alexiny dásně zdali-pak přece jenom už něco neleze. Elsa, její vrstevnice, si přivezla dva zoubky z Finska už před dvěma měsíci. Tak doufám, že pro zoubky nebudeme muset až do Finska, ale třeba se nějaké najdou i ve vánoční Praze.

  15. listopadu

Boty, botky, botičky ...

Asi jako každé dítě, i Alex se narodila s nepřekonatelným odporem k jakémukoliv obutí. První známky této neoblíbenosti se projevily brzy po narození. Než si dosáhla na nožičky tak využívala tření nožiček o podložku. Šup, jedna ponožka dole a další šup a druhá ji následovala. Jakmile dosáhla ručičkama na nohy už ji nic nezastavilo a ponožky s přehledem sundavala rychleji než jsem je já stíhala navlíkat. Logickým řešením byly samozřejmě klasické dupačky od ramen až k chodidlům a pak samozřejmě teplé léto.

kefir Dalším stupněm ve vývoji byly boty. Svoje první dostala Alex někdy ke konci prázdnin. To už dělala s pomocí své první krůčky a hrozba chladnějšího počasí se pomalu blížila. Jenže zkusili jste někdy obout boty na trychtýř? Podobně tvarované nožky naše dcera měla. Baculaté nad kotníkem a malinké chodidlo. To se ani nemusela moc snažit a boty letěli pryč. Změna ale naštěstí už nastala, asi Alex pochopila, že je to nutné zlo a že si alespoň nebude šoupat nožičky. Však její první boty už jsou pěkně ošoupané hlavně z trandění na autíčku. Má to ovšem i negativní stranu. Po malém průzkumu místních obchodů jsem zjistila, že ty malinkaté botičky, ze kterých stejně brzy vyroste, stojí často víc než boty na dospělého. A tak se zase těším na léto :-).

O tom, že je to američanka není sporu (češku z ní terve děláme, ale papírování s Českou ambasádou nám asi ještě chvíli potrvá). Všude totiž jezdí nejraději autem ;-). Kdykoliv jdeme ven na dětské hřiště, pro poštu nebo k Julii, to je naše nová paní na hlídání, tak Alex jede svým autíčkem. Vesele hrabe nožičkami a má radost z toho, že se pohybuje nezávisle. Ale nakonec stejně dojde na rodiče, aby jí i s autem dotlačili nazpět domu, to pak zvedne nožičky a vychutnáva si volnou jízdu bez námahy.

O tom, že Alex je Honzova dcera také nemuže být sporu. Stačí vidět její dychtivý výraz jakmile jí dám jogurt nebo kefír. Pusu celou bílou a úsměv na tváři. Zatím ji ještě kojím, ale až začne pít normální mléko, tak si snad budeme muset pořídit krávu. Vždyť galon mléka stojí víc než galon benzínu ;-) (1 galon je asi 3.8 litru).

O víkend jsme se měli bezva. V sobotu nás navštívili Honzovi kolegové s rodinami, pochutnali si na segedínském guláši s knedlíkem, poškádlili jsme volejbalový míč, postavili dům z balónků, pokecali a tak podobně. Alex pak v neděli vydatně spala i přes den, asi jí to "flámování" pěkně unavilo. Však není divu, s dalšími dvěma vrstevníky totiž celé sobotní odpoledne rozhazovali kostky, pokřikovali na sebe bábábá tátátátá vává, stahovali si vzájemně ponožky a měli spoustu dospělých na hraní.

  1. listopadu

Halloween

muzeum Už jsem se určitě zmiňovala o tom,muzeum že obchodníci využívají všech různých svátků v roce ke zvýšení svých zisků. A tak je to i s Halloweenem. Zatím jsme s Honzou takovéto příležitosti k utrácení dost přehlíželi, ale teď se ukazuje, že s děckem přicházejí i nové povinnosti a takovéto oslavy nebudeme moci jen tak jednoduše míjet. Lidé pořádají večírky, oblékají kostýmy, zdobí vydlabané dýně, natahují umělé pavučiny a na to vše jsou obchodníci velmi dobře připraveni ;-).

Také my jsme se zůčastnili dvou malých oslav. Jednu jsme měli u nás ve škole a druhou u sousedů a tak jsme se společensky vyvětrali! Alex byla medvěd, Honza krotitel malého medvěda a já fungovala jako podpůrný tým.muzeum Vyzdobili jsme spolu naši první dýni, kterou jsme věnovali přátelům v očekávaní ;-). To se mi docela libí, trocha tvořivosti není nikdy na škodu, ale snad mě náš potomek nebude někdy v budoucnu nutit nakupovat blikající dýně, pochodující ruce, umělé náhrobní kameny apod.

Jinak byla o vikend u nás taková rodinná idylka. Počasí se nádherně vyvrbilo, Honza opravil venkovní práh, já zbytečně hrabala listí, protože vítr se postaral o to, aby to nebylo poznat, Alex trandila na autíčku a tak podobně. Halloweenová noc dopadla dobře, duchům jsme se vykoupili čokoládou (děti tu večer chodí v kostýmech a nechávají se coby strašidla uplácet nějakou dobrotou), jen nějaká čarodejnice v sousedství nevybrala zatáčku a skončila na dveřích :-).

  20. října

Jen tak

muzeum Tak si zvykáme na naše nové bydlení, děláme drobná vylepšení, a tak se z nás stávají kutilové, nebo možná spíš kutílkové. Honza je skutečně pracovitý, já za ním trochu pokulhávám. Zatímco on mi už během prvních dnů přidělal poličky a háčky v kuchyni, já sotva natřela postýlku pro malou Alex :-(.

Alex také nezahálí. Rajtuje na dřevěném koni, prohání své autíčko tak, že si až ošoupala nožičky a do toho všeho vykřikuje táta tatáta tá. Po mámě ani slechu ;-). Nechodí teď do žádné školky, ale to neznamená, že by si neměla s kým hrát. U sousedů mají totiž tři holčičky, 5, 4 a 1 a půl roku. Ty si Alex velmi oblíbily a tak pokaždé, kdy se snažím přesunout spící Alex z auta domů a oni jsou nablízku tak mám zaručeně po chvilce klidu.

Další kamarádka, se kterou se Alex občas musí dělit o hračky, je o den starší Elza, dcera Honzovy kolegyně, se kterou si občas vzájemně vypomáháme s hlídáním. A tak se kromě angličtiny a češtiny Alex učí ještě finsky, Elziny rodiče jsou totiž finové. Kuka siela? (Kdopak je tam?). Nějakou tu španělštinu určitě slyšela v bývalé školce a slovenštinu u sestřenice. Ta určitě nebude takové jazykové dřevo jako jsem já :-)).

Další báječná věc na našem novám bydlení je okolí. Dětské hřiště za barákem, spousta zeleně kolem a cestičky na běhání a procházky. Já se zatím procházím s Alex jen do knihovny, ale snad se časem dostanu i k tomu běhání ;-).

  8. října

Dětské muzeum a další hádanka

Ještě jednou se vrátím zpět k našemu výletu do New Hampshire. Ve městě Pormounth jsme se byli podívat v dětském muzeu. Nebylo to ale klasické muzeum, byl to takový dům plný hraček, se kterými si mohli děti a hraví dospělý hrát. Moc se nám tam líbilo. Měli tam malou poštu, raketoplán, hudební místnost, kuchyňku a spoustu krásných hraček a jednoduchých nápadů.

muzeum muzeum muzeum muzeum muzeum muzeum

muzeum Ale teď k té hádance. Měli tam svislou desku ve které byli kolíčky, jež se dali vystrkovat a zastrkovat. Tak jste si mohli udělat takovou prostorovou fotografii, jak vidíte na poslední fotce. Vidíte tam ty dva obličeje? Můžete si tipnout, který obličej je můj a který Honzův.

Jsem zvědavá na vaše odhady, pokud se ale pečlivě podíváte některé rysy jsou opravdu nezaměnitelné (jako např. vlasy :-) ?).

  8. října

Závod

Alex cestuje Tak jsme se celá rodina vzchopila a zůčastnili jsme všichni tři běžeckého závodu. NASA GSFC, kde Honza pracuje, pořádá na jaře a na podzim "Fun Run", volně přeloženo Závod pro radost., aby trochu pozvedla fyzičku nebo alespoň náladu svým zaměstnancům. Na fotce vidíte jak se Honza domlouvá s Alex těsně před startem na taktice jak poběží (za fotku děkujeme Billu Dusterwaldovi).

Závod zvládli oba dva dobře, Alex si celý závod udržovala asi půlvteřinový náskok před Honzou a vydržela to až do konce :-), prostě využila výhody konstrukce kočárku, ve kterém se vezla. Já jsem dosupěla do cíle chvilku po nich a tak jsme mohli oslavit, že jsme závod dokončili všichni tři. Jen tak mimochodem to byl závod na 2 míle, ale to víte moje pobíhání kolem malé Alex mě na fyzičce moc nepřidává :-).

  7. října

Další výlet

Alex cestuje Honzu zase čekala koncem září jedna služební cesta a tak jsme se znovu vydali s ním. Tentokrát jsme jeli autem docela "nedaleko". Cesta vedla na severovýchod USA a trvala pouhých 9 hodin. Projeli jsme několik států a náš cíl byl v New Hampshire(NH), kde měl mít Honza konferenci. Této části USA, kde leží New Hampshire, Maine, Vermont atd., se obecně nazývá Nová Anglie a touto dobou sem jezdí spousta lidí obdivovat nádherné podzimní barvy. Proto jsme vyjeli o pár dnů dřív, abychom se mohli podívat po okolí.

V New Hampshiru jsme se zajeli podívat do White Mountains (Bílé hory). V nich najdete Mt. Washington, horu na které je meteorologická stanice, jenž naměřila nejsilnější vítr na Zemi (než jim prý uletěla větrná růžice :-)). Tak tam jsme bohužel nebyli. Dá se tam sice dostat klasicky po americku, to znamená autem až na vrchol, ale to by nebylo ono. Problém při výstupu činí náhlé změny počasí a tak je třeba být na výstup dobře připraven. Alex cestuje Až budem mít trochu víc času víme kam na pořádnou túru. My jsme se alespoň pokochali pěknými vodopády a výhledy. A na pobřeží NH jsem si konečně mohla zase jednou ulovit nějakou tu fotku majáku, přestože počasí si s námi hrálo na schovávanou. Jeden krásný slunečný den nám mlha zacláněla výhled ve chvíli, kdy jsme si chtěli všichni tři užít odpoledne na pláži.

Další velké lákadlo pro nás byl národní park Acadia v Mainu. Trochu jsme měli ale smůlu, protože tam zrovna dorazili zbytky hurikánu z Floridy a tak počasí nebylo nic moc. Přesto jsme viděli dost, abychom si i tu chvilku užili. Hlavní část parku je na ostrově, skalnaté pobřeží se střídá s písečnou pláží a uvnitř ostrova najdete kopečky, jezírka atd. Jsou tu různé okružní cesty, kde potkáte spoustu turistů, ale najdete tu lehce i místa, která si můžete vychutnat osamoceni, jako je to ostatně snad v každém národním parku, který jsme s Honzou už navštívili. Musíte mít jen čas, v Acadii si pronajmout mořský kajak a odpádlovat si na pokec s velrybami :-). Alex cestuje

A abychom to slané pobřeží vychutnali opravdu dokonale, tak jsme šli na pořádnou mořskou večeři. Alex se při té příležitosti snažila ulovit nějakého kraba v Honzově polévce, ale nakonec jí stačilo vše od kraba, přes škeble až po lobstra přefiltrované až v mlíčku od maminky. Tak si alespoň užila řádně zpěvu a tance v místní restauraci.

Teď už jsme zase doma a snažíme se znovu dodržovat pravidelný režim. Alex si zvyká na svůj nový pokojíček, dělá mi nepořádek v kuchyni a už se zase její hračky rozlézají po obýváku. Prostě taková normální idylka.

  7. října

Stěhování

Tak jsem zase měla docela dlouhý výpadek, Alex se stehuje ale mám poměrně dobrou výmluvu. Nejdříve bylo na programu stěhování. To se trochu protáhlo a ještě není všem dnům konec. Přijedete sem se dvouma kuframa a za tři roky se vám to už dávno nevejde do dvou kufrů, ani do tří, to musíte přidat ještě trochu víc než jen pár krabic. A když vám k tomu přibude ještě jedno docela malé mimino, tak to vše můžete ještě klidně vynásobit dvěma :-). Jak vidite na fotce někteří se stěhovalidost pasivně :-), ale přesto jsme to zvladli.

Stěhovali jsme se jen pár mil. Všichni jsme tím něco získali. Alex svůj vlastní pokojík a dětské hřiště hned za domem, Honza garáž pro jeho ukradenou motorku :-( a já velkou vanu.

No a ještě jsme ani všechno nevybalili a už jsme zase balili kufry a jeli se s Alex rekreovat. Ale o tom až v dalším příspěvku.

  6. září

Výlet

Uběhlo už pár dnů od mého posledního zápisu, Alex cestuje ale nejdříve to vypadalo na takovou typickou okurkovou sezónu, nic moc na obzoru, a pak se toho začalo dít až moc najednou. Tak to vezmu teď trochu zrychleně.

Tak za prvé, Honzovi zase ukradli motorku. Opravdu si nedělám legraci. To ráno chyběly z parkoviště kolem našeho domu motorky dvě. Sousedova se prý už našla, my zatím ještě jen doufáme :-(.

Za druhé, konečně už se budeme stěhovat do většího. Akce přesun se bude konat s největší pravděpodobností příští pondělí. Konečně Alex bude mít víc prostoru na roztahování svých hraček a my bychom už zase měli mít ložnici jen pro sebe :-)). To taky znamená, že budeme lépe připraveni na návštěvy, tak už se na vás těšíme!

Za třetí, udělali jsme si s Alex výlet do Colorada. Samozřejmě s námi byl i Honza, jenže on jel do Colorada pracovat. Přestože byl účel jeho cesty ryze pracovní, nějakou tu chvilku si našel i pro rodinu. Naše základna byla ve městečku Boulder. Alex v Boulderu Je to takové malé universitní městečko v podhůří Rocky Mountains, které je známé asi hlavně horolezcům a meteorologům. Konečně místo v USA, kde můžete existovat bez auta! Nejčastějším dopravním prostředkem je tu kolo v různých podobách: kolo horské, silniční, kolečkové brusle, kočárky atd. Ve městě je prý více kol než obyvatel. Kolem městečka jsou krásná údolí a stěny na lezení, spousta turistických stezek. Skrz Boulder teče potok a podél něho je udělaná cyklistická a pěší stezka tak, že nemusíte přecházet jedinou silnici díky početným můstkům.

Udělali jsme si několik procházek v okolí tohoto krásného městečka, navštívili jsme samozřejmě národní park Rocky Mountains, prošli nějaké místní zajímavosti a vychutnali si vynikající čaj ve zdejší stylové čajovně Dušanbe. Čaj jsme si sice vybrali indický, ale jídlo bylo tadžické.

Alex u snidane Alex si výlet užívala plnými doušky. Let většinou prospala, nebo dělala oči na spolucestující. Na túře, zatímco rodiče supěli do kopce, buď usnula, nebo se zaujetím sledovala okolí. V noci spala s rodiči v jedné velikánské posteli a tak je měla stále pod kontrolou. Během snídaně mohla pozorovat rybičky v akvariu, proto jsme si s Honzou mohli vychutnat dlouhé, klidné a velmi dobré hotelové snídaně. Byli i chvíle, kdy se vyjadřovala dost hlasitě, ale nakonec nám vždy došlo, co nám chtěla svým projevem říci :-)).

A nakonec za čtvrté, Alex dosáhla dalšího kroku ve vývoji. Pochopila, že pokud správně pohybuje nožičkami, když ji držíme tak aby stála, pohybuje se dopředu!!! K samostatné chůzi je to sice ještě daleko, ale radost z nového pohybu má nejenom Alex.

WEBovsky pocitadlo